Destinace: Lipno, Wagrain, Geiss, Kocourov
Ve zkratce: Týdenní trip , 4 bikeparky, pár kocovin a Šárky největší pokrok.
Autor: Shaa
Měli jsme jet komplet, avšak Kubova práce rozhodla, že i přes tří člennou sestavu NCSP budeme opět jen dva, kteří budou čelit otázkám bikerů: „Co to je ? Jak se na tom jezdí ? Co na tom jezdíte ? Nebo ještě líp – má to brzdy ??“
Dovolená vzata a tak po pečlivých přípravách a zvážení našich (hlavně mejch) finančních možností, opouštíme od nápadu vyzkoušet nějaký nový bikepark a volíme tzv. osvědčené klasiky, parky kde už jsme měli možnost si nespočetkrát rozbít hubu (já) a zajet kudlu (>III< a Kuba). Sobotu strávíme na skate/punk jamu na Kladně a za tmy, v noci, vyrážíme směr první bikepark – pro >III< novinku – Lipno.
Po noci, v klidu a tichu, strávené pod širákem vedle auta nás ráno budí davy „turistů“ co přijeli obdivovat jistě krásnou – ale pro nás nenáviděnou – rozhlednu v korunách stromů. Parkoviště je rázem plné – a tak původní plán zdržet se na dva dni se rázem mění na koupi jen jednodenní permice…všude davy. Nejpomalejší lanovka v ČR díky neschopnosti vystupování turistů a neustálému zastavování se proměnila v ještě pomalejší peklo a davy dokonce tvoří i frontu. (>III<:“ pobaví nás páreček postarších motorkářů (jo Kubo měli třásně), který cestou na lanovce nahoru potváváme dvakrát jak se vezou dolů a z toho jednou i zaslechnem jak ona říká, že by si to klidně ráda sjela dolů…na čem už sme bohužel neslyšeli ale už jen ten podhled na dvojici v černý kůži na lanovce stál za to!“). Kombinace letních prázdnin a neděle opravdu tomuhle parku nesvědčí. No nic, na rozjezd dáme Modrou, a pak už jen střídáme žlutou a červenou. Žlutá je trať skákací – avšak protivítr je proti nám tak silnej, že ani zkušený dolítávač lavic >III< nemá šanci (>III<:“ bez rychlosti to prostě nejde, no“), ale na červené pod lanem je skoro jako doma. I přes strach z prken dává na poprvé všechny 4 překážky (lávkodrop, špička – na té si úspěšně pak rozbil hubu (>III<:“ to když sem zapoměl, že kombinace malá rychlost, ostrá hrana na přejetí a board kolobežky nejde dokupy“), wallride a skok) já umím jen dvě (špička, wallride) a tak >III< hecuje ustrašenou Šárku na lávkodrop. Dvakrát to objedu, než se mi podaří překonat strach a pak jí konečně dám-super pocit, opět zjištuji, že sem se bála něčeho rok možná dva úplně zbytečně. Na skok se nehecnu – sice už se mi na Lipno nechce, ale musím si tam alespon něco nechat – „co kdyby“, „náhodou“, „možná“ …“prostě“ anebo „jakoby“. Večer to balíme na další osvědčenou klasiku – Wagrain.
Jak milé překvapení – na parkovišti sami! Dáme večeři, pivko-dvě a uleháme opět pod širák vedle auta. (>III<:“ Hajzlíky sice zavřený ale druhej den už v pohodě – prostě nás asi po půlnoci už nečekali, hehe“). Než jsme přijeli, brutálně sprchlo, a tak druhý den začíná tak trochu blátoskill. Až doteď jsme měli tuhle sezonu štěstí jen na sucho – takže celkem pro nás vítaná změna (>III<:“ pro mě teda ne zas až tak moc, kór bez brejlí, za kerý sem tam musel nechat 50 Éček“). >III< mi skvěle načítá trasu (rozuměj – brzdí abych ho stíhala) a tak můj skill na klopénky začíná růst. Občas jede i za mnou (na brzdách samozřejmě) a dává mi pokyn – kdy „zhoupnout“ a kdy nebrzdit. Najednou mi narostl skill v rychlosti a jelikož narostl i můj skill v zatáčení doprava, tak zjištuji, že má, ne moc oblíbená trat Lilly se mění v něco zábavného. Ten den ještě dolítnu lavici před wallridem a za wallridem (dolní – na konci trasy však nikoliv) ale i tak bude večer co oslavovat. (>III<:“ Lilly sem si taky celkem oblíbil a páč byla mnohem sušší než Harmony a míň zroletovaná. No a hlavně tam byl trochu adrenalinovej přeskok přes strouhu, kterej se jinak musel tahat pěšky, což v dojíždění bikerů dost brzdilo..“). V krámu ke standartní zásobě radlerů a vín přihazujeme do košíku ještě křídy – budou se určitě hodit. Večer leje a tak zalezlý v kufru auta vypíjíme zásoby vína a je nám fajn. Druhý den se mi jezdí ještě o něco líp. Nemám už takový pocit „No Control“ a hlavně stíhám a sem tam zajedu i nějakého bikera. Síly mě však opustí brzy – a tak nechám >III< jezdit samotného, a začnu na parkovišti z křídy tvořit street (asfalt) art. >III< po pár jízdách (byl zlej) vymění koloběžku za křídy a dodělává na silnici naše super dílo (>III<:“ 10-ti letý fotbalistky co trénujou na hřišti vedle parkáče sou z toho celkem paf !)“). Máme první a poslední foto z tripu – velký nápis NCSP dostajlovaný Graviťákama. Balíme a míříme na Geiss.
Do Geissu dorazíme za tmy, a vše je jak má být – neskutečná zima. Dáme dojezdové pivko a balíme to spát – pod širák. Ráno zakoupíme třídenní permici a vyrážíme na naší nejoblíbenější trasu – Flow country. >III< mě nešetří – střídáme si stopu, a já se snažím co to de…a však v dolním úseku mi pořád ujíždí – i když mám pocit, že nebrzdím. Jsme oba rychlí, a tak mateme bikery tím, že je zajíždíme i když mají řetěz a šlapou. Je to pecka. (>III<:“ Jejich zmatení se nám pak ale vrací jako boomerang, když zjistíme, že se jednalo buď o nějakou bikeschulle nebo že ty dva vystajlovaný v troyleedisajnu sou starší než naši fotrové“). Všední den – žádné fronty. Jezdí se skvěle. >III< si dolítává lavice a mě učí jak se mám houpat. K přejezdu „boule“ po zadním kole jsem se sice jěště nedostala, ale začíná mi to jít. Nastal smutnej čas – což je v Geissu třičtvrtě na pět, nám se však z chráničů nechce a tak jdeme trénovat na lavice. Dolítávací >III< si trénuje jakousi ninja-trik-sestavu a já se (bezúspěšně) snažím o své první dolítnutí alespon jedné (>III<:“na kolobrndě to na ty lavice v Geissu není sranda – musí se hodně a kvalitně odrážet aby byla rychlost – sem to vokoukal od elasťáků – aspoň něco na tom jejich stylu může sjezdařům v nouzi pomoct, hehe“). Chvíli blbneme a večer dáváme zasloužené víno u ohně. Další den nezačíná moc úspěšně – pro mě, na flowčku prorážím zadní duši, (a to si říkám, že na píchání dvacítek už bych mohla být stará), další jízdu padám a ohýbám kotouč. Nevadí, je něco po poledni, spousta času něco najezdit. Volíme „tajnou“ (tajná protože nikdy nevím kde je – a myslím si, že to neví nikdo – podle stavu dlouho neježděná trať) X-ride… snažím se udržet >III< rychlost a stopu – avšak klopénka doprava stala se mi osudnou. Letím ven z tratě. Integrálou zhobluju nějaký šutry – au, naštěstí tělo padlo do měkka – do chráničů. Zbytek dne strávím s otřesem mozku na parkovišti. Občas se poblinkám, v hlavě permoníci, ale mám radost, že jsou kosti celý a tak nějak závidím >III<, že může jezdit. Poslední den je zas jako první – až tedy na to, že se konečně houpu (trochu) – a tak stíhám >III< i v poslední části flow country a v druhé – krátké – dávám dokonce i levej skok – sice nedolítávám až na dopad jako >III<, ale i tak – radost. >III< si ještě dá první a pak už i střední (sice s hrůzou v očích) dřevěnej drop před wallridem (dobře on). Za ním ho však strach několikrát porazí – a tak překážka pod dropama (odpal na skok + přejezd prken + seskok) musí zůstat do příště. Zablbneme (teda >III< – já už sem bez chráničů) ještě na lavicích a hurá směr Kocourov – pojezd a koncert.
Opět dorážíme za tmy, ale nevadí. Nemůžeme najít legendární nonstop výdejnu alkoholu u Nováků, a tak se spokojíme se zásobou vína, zakoupenou ještě za čárou. Těšíme se na zítřek, NCSP bude kompletní!! Dáme pojezd a večer – při příležitosti narozenin Michala – kluka co opravdu jezdí bez brzd, páč jednu nemá a druhá mu nefunguje – bude koncert pod lanem, 3 kapely. Budím se ale až kolem jedný odpoledne, uprostřed parkoviště – přikrytá spacákem… Moc vína asi nebo co… a dovídám se smutné zprávy – koncert je zrušen. No nic, vystřízlivět a asi domu….bikepark je totiž už dva týdny mimo provoz (což jsme věděli – ale v jednání bylo že nám lano na chvíli před koncertem pustí). V tom potkáváme Michala a je rozhodnuto – střízlivění se nekoná a navíc deme jezdit – máme vývoz na enduro. Trať suprová – dlouhá. Jen nemít průvodce Mikla, asi bysme se dokázali ztratit. Nakonec vyjde i puštění lana – na hodinu. Já toho mám plný kecky, a tak svůj stroj půjčuju Miklovy. Zase někdo, komu to sedlo – a tak nám ukáže neskutečnej diktát – první jízdu na tom skočí kocoura (dřevěněj odpal + dopad na kopec hlíny) a druhou si troufne na největší drop.
>III< rozhodně nezůstává pozadu a musím říct že je fakt na co se dívat. (>III<:“ došlo nakonec i na „Melounovku“ i když trochu chaoticky ale přece“). Nakonec nečekaně skvělěj den. Večer nás Mikl veme do legendy k Novákům, dáme dvojpívo, nakoupíme zásoby vína (pro změnu) a užíváme večer u ohně pod sjezdofkou…. V neděli dáme ještě koupačku a po zmizení promilý to balíme směr Praha.
(>III<:“ Podtrženo sečteno – parádní tejden plnej jezdění a veganskýho dlabance z domácích zásob – Díky Shaa – škoda jen, že sme nebyli komplet!!!“).