Po mojí delší pauze a vynechání kultovních závodů na Monínci ze zdravotních důvodů, se domlouvá poslední zahraniční lano a to zrovna do zimomřivého Geissu. To, že je tam v noci i přes léto kosa nám umocňuje současná předpověď počasí oznamující na noc 3°C a podle norů dokonce i mínus. K tomu se přidává změna času, čímž se ledová noc prodlouží. Nic se nebojíme a v sestavě tří aut (2x dodávka+osobák) vyráží tentokrát plně pánská společnost postupně na místo. Každou z posádek postihne zpoždění. Zaspání v posádce Trenér+Drzoun+NoControl. Zácpa opravou silnice v případě posádek Mosquit+Petr a Kuba+>|||<.
My jsme se na místo po kufrování v Klatovech dostali cca v půl jedný jako poslední, kdy neměl nikdo z dříve doraživších ještě ani jednu jízdu. Během cesty jsme střídavě projížděli mlhou a sluncem aby nakonec vyhrál na zbytek soboty náhernej sunshine. Elasťákům z Ultima by se určitě usichající a padající listí ve slunečním světle muselo líbit. Tím víc by jistě ocenili, že s Kubou jezdíme v dresech Ultima (v tý zimě se pro zahřátí hoděj a navíc většina jezdců zvolila nedresový outfit a my musíme být za vše proti ;). Nemeškáme a strojíme kola na koloběžky a atrapy na sebe. Oblíknutím teplého spodního prádla zajišťujeme tepelnou pohodu a po krátký snídani vyrážíme na svah. Počet návštěvníků nás vzhledem k poslednímu termínu a slunečnému počasí nijak nepřekvapuje. Lidí je hodně. V tomhle velkým množství nejsme schopni se s cykloušema sejít a jezdit společně a navíc jejich úchylka v kořenech a kamenech nás odpuzuje. Dáváme Flow a 4cross do pohody a klidu. Flow je sice po vlhčích dnech v dobrý kondici co se týká pevnosti a klouzavosti povrchu jak v klopenkách tak na rovině ale téměř všude přítomné rolety ladnost jízdy znepříjemňují. Překvapením byl pařez za branou na začátku úseku v nízkém lese, kterej se válel přesně v naší trase. Jeho objížděním se začátek této části zpomalil. 
Důvod instalace vykopaného pařezu pro nás bude tichým tajemstvím. Další výrazná změna je až na konci Flow a to zmizení stromu v pravotočivé zatáčce, čímž vzniklo místo pro nesmyslné lítání nad pařezem bez dopadu ale do díry. Tenhle polet si užívám stylem no control ;). Trasa 4cross je na tom s roletama podobně takže tuhle trasu si dáváme minimálně. Rozklepaný ruce pomalu sjížděj ze řidítek a to se pak hodně špatně řídí a eště hůř brzdí. Klasicky mám problém s levotočivou zatáčkou před rozdělením trailu a v jedný z jízd se letem na dvojáku dostávám mimo trasu a končím mezi břízkama. Oproti první návštěvě tohodle parku to tentokrát brzdy vydrží a tak můžu bez problémů pokračovat v ježdění. Při dojezdu z Flow na lavice mě Kuba nebezpečně dojíždí což má za následek moji zastávku v servisu a dofouknutí zadního kola. První den se nám ale situace se vzájemným dojížděním před lavicema opakovala skoro po každý ať jsme jeli v jakýmkoliv pořadí a jednou jsme pozorujícím divákům předvedli slazenej manuál a skoky. To všechno v dresech takže hotový synchronizovaný dirtování tzv. dirtobely (odvozenina od aquabely;). Při zastávce na retko u auta potkáváme Mosquita s Petrem, který na rozdíl od Trenérovi posádky berou ježdění velmi turisticky co se týče počtu jízd, za to maj všechno natočený ;). 
Jestliže se Trenérova tlupa rozhodovala jestli si každej koupí dvoudenní permici nebo 20ti bodovku tak Mosquit s Petrem si koupili 20ti bodovku dohromady!!! Dáváme ještě pár jízd za neustálého úbytku jezdců a tím zmenšování fronty na lano ale jelikož i přes pozdní dojezd do Geissu jsme byli od rána na nohou máme toho před pátou celkem dost a tak to s Kubou balíme. U auta už hoří oheň od mistra podpalovače a tak se nejprve sušíme a později zahříváme hořícím dřevem ze zrušených lávek. Rozbaluje se a rozjíždí gril, popíjí pivko a bylinkové nápoje, dlabe, kecá, vesele se baví a usíná pod hvězdami. Dva spacáky vzít sebou byla skutečně výborná myšlenka a během noci jsem spal jak dudek až do rána.
Ráno se budíme a vstáváme cca kolem devátý ráno – jak jsem se změny času bál tak to dopadlo dobře. Probíhá ranní rituál, každej podle svýho. Kolem desátý jsme tak nějk všichni na kopci a pouštíme se dolu po různu. Počasí není tak slunečný jako v sobotu ale zase se zdá, že je teplejc, což Kuba řeší svlíknutím dresu. Přes to, že podmínky jsou pro mě teoreticky lepší než včera na mojí jízdě je znát mírná společenská únava z předchozího dne a jezdím dost mizerně. Pokouším se to nahradit návrhem na vyskoušení něčeho novýho jako je spodní část DownHillu nebo You go first. Oboje však s pocitem zklamání a vyřazení z dalšího programu protrpíme. 
Lávky na druhé jmenované trase by se časem daly naučit a polety na dvojákách, když by byla rychlost, možná taky ale kamení a kořeny, které jsou hlavní a všude přítomnou atrakcí nás odrazují od dalších pokusů. 
Pokračujeme v krosení na Flow a 4cross. Dávám prostřední z dropů vedle lavic – opět mě překvapila jaká bezedná díra se pode mnou otevřela uff. Na ten nejvyšší drop by nás musel někdo roztáhnout a nejsem si jistej jestli bych ten o 1,5m hlubší pohled vydžel :). Kuba zkouší wallride pod dropama ale ztraceně hledá z čeho by na něj naskočil a tak ho jen objíždí s obrovským otazníkem ve tváři. Při následným modelkování (diskuze kudy a jak se to dá jet) se shodujeme, že jediná možnost asi byl kámen z pravý strany. Já jsem ten wallride zkoušel loni ale bylo to vyloženě jak narazit do zdi. Požitek nula. Během jedný z posledních jízd nás potkává Mosquit a nakonec nás i fotí jak na novým skoku na konci Flow (viz KUBA-cowboy) tak potom i na lavicích (ekivilibristika-manuál po předním a chabej pokus o tabletop ++Pozn. >III<přijmu darem chrániče na kolena – dochází mi tejpa :)++ ).
Pak se dovídáme, že maj s Petrem v plánu vyrazit dřív a tak kombinujeme jak to vymyslet s koloběžkama, který byli přivezený jejich dodávkou. Nakonec se koloběžky po demontáži kol vejdou i do bohdaleckýho citrouna. Poslední jízda už byla opravdu totálním utrpením pro ruce a tak to balíme cca půl hodiny před posledním lanem. Navíc se začíná smrákat a v lesních pasážích přestává být vidět. Při dojezdu na parkoviště zjišťujeme, Petr s Mosquitem nejen, že ještě neodjeli ale že mají něco s elektrikou v autě a nejde jim nastartovat. 
Nakonec to řeší asistenční služba a odtah, přesedání do osobáku a další nepříjemný komplikace včetně velkýho časovýho zpoždění. Chvíli po nás doráží i Trenér s NoControlem, kterej má nový pedály (ze sekáče v servisu) páč ty starý totálně zničil svojí drsnou jízdou. Drzoun vytrvale drtí až do úplnýho setmění. K nim do dodávky nakonec umisťujeme partystan aby se komplikace s rozbitou dodávkou ještě neprohloubili. Do prahy dorážíme po klidný cestě celkem brzy a dáváme pivko se Shaa ve čtyřce a chlubíme se výkonama ;). Jako zakončení sezony hodnotím výlet do Geissu pozitivně a poučně. I když začíná poslední dobou trochu omrzovat jezditelnost pouze dvou tras, pořád je v Geissu dost nevyřízených účtů pro příští sezónu. >|||<